Na naši kancelář se obrátil klient (město) se žádostí o posouzení, zda je možné, aby jakožto veřejný zadavatel mohl zadat dvě samostatné veřejné zakázky, přičemž předmětem plnění první veřejné zakázky by byl svoz komunálního odpadu (a s tím další spojené služby) a předmětem plnění druhé veřejné zakázky by pak byl svoz tříděného odpadu. V uvedeném případě tak bylo stěžejní zodpovědět otázku, zda se jedná o dvě zcela samostatné veřejné zakázky nebo naopak o jednu veřejnou zakázku rozdělenou na části.
Částečnou odpověď, co lze podřadit pod jednu veřejnou zakázku, dává ust. § 18 odst. 2 zákona o zadávání veřejných zakázek, kdy se (zjednodušeně řečeno) za jednu veřejnou zakázku považují všechna plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti.
Touto konkrétní problematikou se navíc zabýval už i Krajský soud v Brně ve svém rozsudku (26. 10. 2015, č. j. 31 Af 179/2013-80), v rámci něhož konstatoval: „Ačkoliv žalobce u jedné zakázky poptával nakládání s komunálním odpadem a u druhé zakázky pak nakládání se separovaným, resp. nebezpečným odpadem, stále se u obou veřejných zakázek jednalo o totožný předmět plnění, tedy o odpad. […] Na základě tohoto konstatování pak šlo o plnění stejného nebo srovnatelného druhu, a tedy o plnění, které mělo být jedinou veřejnou zakázkou. Ve stejné logice, kdyby na ni soud přistoupil, by pak žalobce mohl rozdělit i veřejnou zakázku č. 2 na další tři veřejné zakázky, a to na separovaný odpad, odpad nebezpečný a odpad velkoobjemový. Takový postup by byl bezpochyby iracionální. Správní orgány tak postupovaly zcela správně, když konstatovaly pochybení žalobce, že uměle rozdělil veřejnou zakázku na dvě zakázky samostatné.“
Lze tedy shrnout – v případě, kdy má obec/město v plánu poptávat plnění spočívající ve svozu směsného komunálního odpadu a ve svozu tříděného odpadu, bude nutné taková plnění považovat za jednu veřejnou zakázku.