S hlubokým zármutkem Vám oznamujeme, že nás ve věku nedožitých 45 let navždy opustil Stanislav Kadečka – renomovaný advokát a zakládající společník naší advokátní kanceláře.
Ačkoliv je jeho odborné působení všeobecně dobře známo, sluší se k uctění jeho památky zmínit alespoň to, že byl mj. skvělým vyučujícím (studenti žasli nad jeho poutavým a přitom věcným výkladem), aktivním akademikem (odborným asistentem, dříve vedoucím katedry správní vědy a správního práva Právnické fakulty MU), poradcem ministryně pro místní rozvoj (pro problematiku rekodifikace veřejného stavebního práva), členem několika rozkladových komisí (Ministerstva spravedlnosti a České národní banky, v minulosti též Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže), jakož se i zasazoval o kvalitu české legislativy (zejména jako mnoholetý člen Legislativní rady vlády a její komise pro správní právo a jako člen legislativní komise Předsednictva Svazu měst a obcí ČR), byl členem Přezkumné komise Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství (v níž působil již od samého jejího počátku) a dále též členem řady mezinárodních odborných skupin („Group of Independent Experts on the European Charter of Local Self- Government“ Rady Evropy a „European Group for Public Administration“ Mezinárodního institutu správních věd).
Jeho pracovitost a odbornost pak byla oceněna i.a. prestižním celojustičním oceněním „Právník roku“ v kategorii správní právo a Pamětní čestnou medailí předsedkyně LRV ČR za přínos při tvorbě českého právního řádu.
Již méně se žel ví, že byl nejen výborným a inspirativním školitelem jak studentů doktorského studia, tak svých advokátních koncipientů, k nimž přistupoval vždy spíše otcovsky, ale též milujícím otcem dvou nezletilých synů a zároveň nenahraditelným a obětavým přítelem mnohých z nás.
Stanislav Kadečka zanechal nesmazatelnou stopu v českém právním prostředí, neboť vždy vykonával své funkce, ale i další činnosti s veškerou péčí, profesionalitou a nasazením sobě vlastním, čímž inspiroval své okolí a ukazoval všem, že i to, co se zdálo býti nemožné, přeci jen s patřičnou vervou možné je. Byť mu nebylo naděleno mnoho životního času, přinejmenším ne dostatek na to, aby si splnil všechny pracovní i osobní sny, veškerý svůj čas využil plodně a snad i tak, jak si sám přál a představoval – naplno.
Nezbývá, než na něj vzpomínat jako na člověka, jímž skutečně byl – nadšeným, odborně fundovaným, optimistickým, morálním, upřímným a jedinečným.
